Přechod bulharských hor nebyl pouze o pohoří Rila, ale i druhém pohoří – Pirinu, skalnaté hřebeny, téměř bez vegetace, prostě jak z jiného světa. Třídenní přechod na konec výletu na Balkán se nesl i mimo ztížený terén ve změně počasí, únavě a dalších poznatcích.

Co všechno jsme měli za sebou jste se mohli dozvědět již v prvním reportu. Nyní už jen pár fotek, trochu popis trasy, která nás čekala na konci zájezdu. Jak již v úvodu je psáno, tak to bylo především o prostředí, po krásných zelenavých travnatých plochách jsme se ocitli na dlouhých skalnatých hřebenech, dlouhé úseky po suchých cestách.

Nejdřív si jdete v klidu vegetací...
...kolem jezírek
A pak se objevíte v prostředí vinnetouovek...
Všude skály...
...kamenná údolí...

Hned v první den přechodu Pirinu byl plánovaný jeho nejvyšší vrchol Vichren, z chaty Javorov se výstupem přes sedlo Suchodolski Preval, řetezy a ocelovými lany zajištěný hřeben Končeto s vrcholy Kutelo (2908m.n.m.) se tohoto bodu dosáhlo. Zde musím podotknout, že to byl asi dosavadně ten nejtěžší úsek celého několikadenního přechodu, ale všichni to bez újmy přešli a mohla být spokojenost zpečetěna na konci dne, na chatě Vichren.

Vichren (2914m.n.m.) - nejvyšší vrchol pohoří Pirin
Krásné skalnaté hory...
Nekonečné výhledy...
Vichren po sestupu...
...ale bolelo to...

Předposlední den byl o klidnějším tempu, o pomalém dokončování celého programu. Z chaty Vichren se směřovalo nad jezery Ribno a Dalgo, přes Todoričeski preval na Todorin vrch. Dále pak přímý sestup kolem jezer Gorno a Ribno do chaty Demjanica, sestup okořeněn o první změnu počasí v posledním týdnu, v pořádnou bouřku. Takže dva kilometry v pončech, v promočených botách, po kluzkých kamenech, lesem, do krytu chaty.

Hory a pastviny jdou k sobě...

Po usušení, jídle, klidné noci tu byl opravdu poslední den, poslední kilometry v bulharských horách. Z chaty Demjanica přes masiv Poležan směr k chatě Bezbog. Odkud dvě varianty finálního sestupu, buď lanovkou nebo pěšky po svahu, pro mě jasná volba rychlosestupu po svahu a už se mohlo jen rozvázat tkaniček, sundat batoh, zajít do termálu a chystat se na noční přejezd směr ČR.

Chata Bezbog, místo konce přechodu...

I když to byl přechod nalehko, tak to v mnohém bolelo, překvapilo, ale i upevnilo ve snaze se posouvat. Velké díky cestovce Alpina, s kterou již nyní chystám další výlety na evropské vrcholy, hory.