Závěrečným blokem kurzu horských průvodců bylo prostředí to nejobtížnější, ale zároveň pro mě nejhezčí – zimní hory. Po praktickém bloku ve vlastní režii a bloku první pomoci to bylo opravdu to poslední co nám instruktoři z Expedition clubu mohli dát.
Poslední lednový týden jsme se s kurzisty sbalili a odjeli do Rakouska, do oblasti Liezenu. V nadmořské výšce kolem 1800 m.n.m. byl dlouho očekávaný pobyt a hlavně trénink opravdu za odměnu.
Nejhlavnějším tématem byly laviny, lavinová prevence, hledání v lavinách, pohyb po zasněžených hřebenech a spousta dalších technik a znalostí pro vedení lidí v zimních horách.
Hledání sklonu svahu, sněhový profil, čtení vrstev, to vše jsme si procházeli, ukázali.
A co nemohlo chybět? Přeci práce s cepínem a lany.
V tomto případě zachytávání pádů ze svahu, takže se nauč držet cepín správně a pak se můžeš válet.
Lanové techniky na spuštění ze svahu ať už zraněných, unavených parťáků a klientů. Budování štandu z cepínů (potažmo lyží) také nemohlo chybět.
Ale nebojte, kurz v zimním terénu nebyl jen o válení ve sněhu a fyzické zátěži.
V teple chaloupky se učilo plánování cest, příprava map, únikových tras, detailní pohled do profilu výletů a další vychytávky, které by měly být před samotnou expedicí základem.
Ukázka avabagu byla dalším pohledem do zákulisí vybavení pro ochranu zdraví a životů při cestách v zimním terénu.
Nebe nad námi a znalosti z dřívějších bloků kurzu nás nutily a trénovaly v meteorologii a že bylo co studovat a pozorovat, že?
Kombinace mraků, slunce a větru ale pro nás přinášel jiné úkoly a to studování sněhu, svahu a trénování hledání zasypaných obětí v laviništi. Prostě dovolená tohle nebyla.
A když se i během toho týdne potrénovalo šlapání sněžnicemi v metrových závějích a chůze na mačkách, tak prostě výhled na vzdálený masiv Dachsteinu byl super. Pod námi mraky v údolí, to prostě v chceš.
Co by to byl za vzdělávací blok v zimním terénu, kdyby chyběla záchrana a první pomoc.
To všechny čekalo v předposlední večer. Strohé informace, svit čelovek, trochu chladu, mnoho sněhu. Všichni se s tím poprali a mohlo se jít odpočívat do chaloupky.
V neposlední řadě byl součástí i zimní nouzový bivak.
Nikdy nevíte kdy budete muset přečkat noc v horách, v záhrabu, v ochranném valu proti větru. Myslím, že můžu říct, že noc pod širákem byla ta největší párada a klidná část závěru kurzu horských průvodců od Expedition clubu.
Snad tedy jen, přátelé, kurzisti, hodně zdaru u zkoušek a pak dále při každé cestě v horách, ať už zimní, tak letní. Všem Vašim klientům, známým ať jste jen dobrými průvodci a jistotou.