Další díl letních kurzů s VHT Akademií Tomáše Kadlece pokračoval v Rakousku, v národním parku Hohewand a tentokrát s výukou vícedélek, tak pojďme mrknout na pár fotek a slov.
Lezecký sport má mnoho úrovní, mnoho variant. Venku to není jen skalní lezení v jedné cestě, ale v podobě vícedélek a to byla náplň víkendu s Tomem.
Odstartováno opáčkem ze skalního lezení, přidány poučky jak to vlastně funguje v přechodu z jednoho úseku do druhého, vše pěkně pevně na zemi, hm. Člověk už po nácviku pochopí jak a proč vzniká změť karabin (viz.foto numero jedna), prostě metodika.
Tom po mě chtěl, abych do svých reportů dával i emoce a věci, kterými jsme procházeli. Tato byla ta první velká a to prostě ,,WOW“, v půlce vícedélky jsme se posadili a prostě jen kochali, spousty desítek metrů pod námi, výhledy do dáli, tady se posunula zkušenost, nový um postupu do výšin.
Komplexnost znalostí a použití shrnují následující fotečky.
Jištění zespodu, zajištění na štandu, dobrání zeshora, slanění přes kyblík, dostávám se do toho.
A abych se vrátil k těm emocím, tak na cvičné cestě to byla pohoda, prostě dosažení ego štandu, takže úsměvy, klídek, ale na hlavní vícedélce víkendu – 220metrovém Draschgrat Lightu jsem si už sáhnul na menší vysilující dno.
Nedělní dopoledne se neslo v již klidnějším duchu a to na ferratě Pittentalersteig. 250m v B/C úrovni, v doprovodu Janči, s nečekaným průběhem, kdy cesta byla vcelku nakonec rychle zfouknutá.
Výhled ale stál za to, zase další nával emocí, oddychu, pohody, hezké to tam bylo.
Co by to byly hory bez horské říčky, že? Takže v tý letní výhni a po zdolání cest na které jsem se vydal byla závěrečná osvěžující koupačka super finálem.
