Každý, i ten z nejmenších států v Evropě má svůj nejvyšší bod. Nejinak tomu bylo i u monackého knížectví. Jak celá cesta vypadala a co se ještě k tomu stihlo vidět najdete v následujících slovech.
Návštěva Monaka nebyla jen o Monaku, protože po 16ti hodinách v buse začínala ve vesnici Éze se známou parfumerií, zároveň výhledem do francouzského Nice. Ale jelikož v oblasti, zátoce je tak nějak vše blízko, dalo by se říct, že jsme byli v hlavní části výletu.
Do samotného Monaka jsme dorazili něco po desáté hodině ranní a protože bylo avizováno a v plánu 9hodin pobytu, tak to chtělo nějaký program. No co si budem povídat, ve státě, který má rozlohu 2km² se dá stihnout vlastně asi tak vše, i kdyby jste nechtěli a neplánovali to.
První kroky vedly na molo, které oddělovalo moře od ,,podkovy“, vnitřní zátoky plnou jachet. Odkud se dalo krásně vidět vše co celý stát nabízí, pro představu i třeba již i francouzské pohoří, které celé Monako obepínalo.
Hlavními cíli návštěvy pro každého by mělo být místní Oceánografické muzeum, které je třeba vychytáno tím, že čerpá do vnitřních akvárií vodu přímo z moře takže místní obyvatelstvo žije vlastně v moři.
Dalším nejméně závazným místem pro návštěvu je knížecí palác, sídlem i aktuálního vládce této minizemě Alberta II., samozřejmě s výhledem na podkovu a daleké moře.
Jak je asi už trochu jasné, tak i nejvyšší místo tohoto státečku bude někde v blízkosti moře, schované v ulicích.
A je tomu tak, přibližně půl hodinky chůze od pobřeží, přes nespočet kusů schodů dojdete po stezce Chemin des Révoires i na poslední místo území Monaka. Nejvyšší místo má název jako celá pěší stezka, oficiálně ani není vlastně označeno, ale dá se to tak nějak přiznat poslední ceduli či pro někoho může být i místo dle nadmořské výšky v hodinkách, že to jinde nebude, proto i já mám dvě důkazní fota, od sebe jsou tato místa pár metrů, ale hlavní je, že přes silnici je již území Francie, takže prostě výš už to nebude.
Od hladiny moře je nejvyšší bod Monaka 162metrů a když si tuto výšku dáte na kilometru vzdálenostním, tak je to zvedák, schody Vás ale podrží a povedou.
Jak jsem již psal v počátku, tak opravdu je rozloha tak malá, že stihnete i druhou stranu státu, což patří Monte Carlu a jeho slavnému kasinu, dále okruhu pro formule, který se pro letošní ročník v době návštěvy zrovna i chystal, tribuna je tam stálá, stejně jako luxus, jachty, drahá auta a samozřejmě spousta návštěvníků.
Co závěrem – Monako stojí za návštěvu, i kdyby jste tu jen projížděli dále po pobřeží, tak za poznatek tu stojí snad i to, že 97% státu je pod kontrolou bezpečnostních kamer a celkově policií, chodci tu na přechodu nemají přednost a místo holubů tu jsou racci a věřte, že ty se ani nebudou zastavovat a ostýchat a rovnou Vám to jídlo vezmou i s obalem z ruky.
