Norské hory a krásy přírody, nejkrásnější výlet, který jsem si mohl přát. Hory, lesy, fjordy, řeky, místní kultura. Vše s CK Alpina, jen možná to bylo nakonec až moc krátké, na to jak to bylo úžasné.
Věřím, že když vynechám první den, který byl hlavně o přeletu z Prahy do Osla, pak ,,menší“ přejížďce do kempu, ubytování, po cestě vlastně zastavení v Lillehammeru a večeře v Dombasu, tak bych se pustil do pár slov o programu celého týdenního zájezdu.
První den se nesl hned v hřebenovém přechodu po Romsdalseggen, s úchvatnými výhledy na řeku Rauma a do Romsdalfjordu, se svačinou na nejvyšším bodu jednodenního přechodu, na vrcholu Mjølvafjellet a zakončením pod Trolí stěnou.
Další den původně směřoval k hladině vody. Začalo to plavbou Geirangerfjordem, s pohledy na vodopády Sedm sester, Závoj a Ženich, pověsti, příhody, mytologie zde v Norsku je silná a působivá. Nám ale plavbě po fjordu trochu ztuhl úsměv a nadšení, začalo lehce pršet a čekal nás výstup nad samotný fjord. Šlo se, turistikovalo se, povídalo…
Zhruba v půlce týdne byla prý zapotřebí trocha odpočinku, ale jak chcete odpočívat v horách jinak než dalším adrenalinem, tentokrát padla volba na rafty. Jen pár poznatků – když prší, tak v tom neoprénu je to fakt jedno, když jsi na horní hraně dvoumetrové vlny, tak prostě tím pádlem nic neutáhneš a prostě voda do ksichtu je fakt nářez…díky za odpočinek a pozdravy Vám posílám do Go Rafting Sjoa.
Koupačka v ledovcové řece super, ale přeci jen jsme letěli do Norska spíše za jejich horami. Tudíž další den přinesl opět přechod, procházku. Co si budeme nalhávat, kdo byl na oněch místech, tak musel být unešen krásou, já to tedy tak určitě měl. Tyto nádhery měly i své jméno – údolí Kjondalen v Národním parku Rondane, cesta přes chatu Peer Gynt Hytta, slatě Ljosåmyre a osadu Mysuseter. Ať jste se podívali před sebe nebo za sebe, tak neskutečně nádherná příroda, hory, louky, vodopády.
Pátek 16.8.2024 byl plánovaný jako vrcholový. Zdolání nejvyššího vrcholu Norska Galdhøpiggenu, zároveň nejvyššího místa celé Skandinávie. Celé toulání po ledovci má svůj vlastní zápis v deníčku, zde.
Po ledovcovém výstupu nás bohužel již čekal poslední den v této přírodě, očekávání byla vysoká, ale jak se po několika hodinách na hřebeni ukázalo, tak byla překonána dosavadní krása. Dosáhli jsme nebe…
Ale nebylo to tak snadné, menší plavba na ledovcovém fjordu Gjerde v Národním parku Jotunheimen, pak za občasného mrholení výstup po hřebeni Besseggen k jezeru Bessvatnet. Podél něj dlouhá plánovaná obchůzka po břehu, doplněna pro některé splněným snem v podobě potkání sobů.
Závěrem, Norsko – země a její příroda, která se uložila do mých vzpomínek hluboko, určitě se nevidíme naposledy. A snad i s některými spolucestovateli ze zájezdu.