Nejvyšší bod: 1603m.n.m., délka pochodu: 18,77km, celkový čas: 6h12min30s
I.etapa – výstup na Sněžku
V první části byl cílem samotný vrchol, zvolena byla turisticky značená cesta z Pece pod Sněžkou (769m.n.m.). Po klikatém stoupání lesem na Růžohorky (1280m.n.m.) byla za mnou ta těžší část, kterou strmé stoupání přináší.
Z Růžohorek pokračovala cesta po vcelku rovinatém úseku, bez většího množství lidí, jen s trochu silnějším větrem, kolem projíždějícími kabinkami lanovky a tichem k druhému většímu stoupání, což byla řetězová část, která se pro ušlapaný sníh s ledovým podložím hodila a využití si našla.
Samotný vrchol – plný lidí, výhledy na všechny strany parádní pro jasnou oblohu, dotčený vrchol, nejvyšší hora ČR – Sněžka, symbolicky jako první z celkového projektu evropských velikánů.
II.etapa – sestup do Špindlerova Mlýna
Jen si tu odložím vzpomínku, která mi zůstala v hlavě od posledního sestupu k Slezskému domu (polská strana) v roce 2017, tehdy to totiž bylo jen pár měsíců po návratu ze špitálu, kdy prostě tělo nebylo připraveno a mě pár desítek metrů ihned pod vrcholem dostalo bezvědomí a tehdy jsem si snad poprvé pořádně vyzkoušel službu, Horskou službu v akci…
Letos to ale bylo zcela jiné, sestup k Slezskému domu v parádní rychlosti, pár foteček vrcholu od něj a mohlo se pokračovat k Luční boudě a pak už přišla ta nejtěžší část celé cesty.
Luční bouda – Kozí hřbety, veliká plocha, brodění sněhem na délce zhruba 3km, téměř každý krok minimálně nad kolena pod úroveň vrchní vrstvy sněhu. Výtečné prostředí.
Ale co si budeme nalhávat, to ,,nejlepší“ ještě mělo přijít. Sestup po úbočí Kozích hřbetů, k Tetřevímu dolu, ve zkratce, ve sněhu po pás, vesměs celý sestup po čtyřech, nadávání snad i v polštině, protože jsem fakt byl unaven, občasné stržení trochu většího nánosu sněhu, ale co, viď, zážitek, výkon k uznání. Pár posledních kilometrů lesem a hurá do Špindlu, pokochat se lyžařským střediskem a jelo se domů.
Děkuji a zde i nějaké ty zfilmované okamžiky.
